Jdi na obsah Jdi na menu
 


Franská říše

Franská říše, nebo též Francká říše, byla státním útvarem, rozkládajícím se na území dnešní Francie, Nizozemska, Belgie a Německa, který založili v době stěhování národů germánští Frankové. Existovala od konce 5.století do poloviny 9. století, kdy její dělení verdunskou smlouvou v roce 843 položilo základy středověkému francouzskému a německému království, a tím i dnešním moderním státům Francii a Německu.

Frankové  - říše se začala skutečně vzmáhat za vlády Chlodvíka. Ten sjednotil stále ještě nepříliš těsně spojené franské kmeny a svazy království, aby podnikl roku 486 úspěšné tažení proti římskému vládci v severní Galii Syagriovi. Chlodvík přijal křesťanskou víru a nechal se v Remeši spolu s třemi tisícovkami poddaných pokřtít a přijal katolicismus

FEUDÁLNÍ SYSTÉM

Za vlády Chlodvíka se vytvořil nový systém správy říše. Na vrcholu celé organizace stál král, který svým družiníkům uděloval doživotní pozemkové úděly.  Feudálové, kteří se výměnou za věrnost a povinnosti těšili králově ochraně. Ze svobodných rolníků i porobených obyvatel se posléze stali poddaní -  vázaní věrností ke své vrchnosti. Musí robotovat, platit daně/berně/ a odvádět naturální dávky vrchnosti. Tento systém se posléze rozšířil do většiny západní a střední Evropy.

Karel Veliký - první středověký císař

Soubor:Dürer karl der grosse.jpg

Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za Pipinova syna Karla Velikého (vládl 768 - 814), podle něhož se celý rod nazývá Karlovci. Hlavní náplní Karlova panování byly výboje, za nichž se franský stát nebývale rozšířil. Přes třicet let vedli franští bojovníci urputné boje na východě za Rýnem s germánskými Sasy. Na území dnešního Maďarska se králi podařilo úplně zničit říši Avarů. Podnikl také výpravu proti Slovanům v našich zemích a přiměl je odvádět poplatky (805). Na jihu zvětšil svoji říši o severní Itálii a pronikl až na Pyrenejský poloostrov. Karlova první španělská výprava však skončila tragicky. Zadní voj franského vojska byl tehdy přepaden a všichni vojáci pobiti. Hrdinně zahynul i jeho pítel velitel Roland. O tři století později sepsal neznámý autor nádherný hrdinský epos Píseň o Rolandovi. V něm oslavil hrdinu, který do posledního dechu bojuje za svého krále.

Franská říše Karlovců se postupně stala rozhodující mocností v západní Evropě a protiváhou byzantské říše na východě. Tomu odpovídal císařský titul jejího panovníka. Roku 800 korunoval papež Lev III. během vánočních bohoslužeb v Římě Karla Velikého císařem. Tak byla na západě obnovena římská říše, která se ovšem vůbec nepodobala starověkému otrokářskému impériu. Nový význam dala její existenci církev. Středověký římský císař se měl stát vládcem a ochráncem všech západních křesťanů. Tato představa byla zcela neuskutečnitelná. Přesto panovala po celý středověk.

Trůn Karla Velikého v Cáchách

Karolinská renesance

Dvůr Karla Velikého se stal významným střediskem kultury, jaké bychom v tehdejší Evropě - s výjimkou Byzance - marně hledali. Po pádu římské říše se kulturní vývoj na západě ubíral složitými cestami. Barbarské národy neuměly číst ani psát a vědění starověkého Říma upadalo  v zapomnění. Určitého vzdělání se dostávalo pouze kněžím a mnichům, kteří potřebovali číst církevní spisy, především Bibli, aby ji mohli vykládat věřícím. Teprve ve Franské říši za panování Karla Velikého a mnohdy právě z jeho popudu došlo k rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství. Tato snaha po obnově kulturního života bývá nazývána karolinskou renesancí (znovuzrození, ve smyslu obnovení antické kultury).

Novými nositeli kultury se staly především kláštery. V jejich písařských dílnách (skriptoriích) se opisovaly staré rukopisy a zdobily se malbami. Jednalo se především o biblické texty, ale také o spisy antických autorů. Ty byly využívány především pro zlepšení znalostí spisovné latiny - jazyka církve. Svým obsahem byla antická díla chápání středověkých křesťanů již značně vzdálená. Díky těmto opisům se však řada z nich dochovala do pozdější doby.

Vynikající úrovně dosáhly vzácné rukopisné knihy, které byly zhotovovány v palácové dílně v Cáchách. Karel jim osobně věnoval velkou péči. Byly to hlavně Bible a evangeliáře (výňatky z evangelií). Tyto skvostné nákladné knihy vytvářeli nejlepší umělci a zdobili je malbami, především miniaturami (drobnými obrázky). Také jejich vazby byly malými uměleckými díly. Nejstarší dochovaný rukopis z palácové dílny si objednal Karel Veliký se svou manželkou Hildegardou. Je psán zlatým a stříbrným písmem na purpurovém pergamenu.

 Umění" číst a psát

 

 

Soubor:Autograf, Karl den store, Nordisk familjebok.png

Pro karolinskou renesanci je typický nejen rozvoj učenosti mnichů, ale i rozšíření základní znalosti čtení a psaní. Týkalo se to však pouze úzkého okruhu lidí z císařova okolí. Karel vydával svá nařízení písemně, neboť to usnadňovalo správu říše. Proto vyžadoval, aby jeho úředníci a dvořané uměli číst a psát. Sám se naučil psát až v dospělém věku. Ve franských klášterech bylo v době Karla Velikého vytvořeno nové písmo, které se nazývá karolinská minuskule. Bylo velmi jednoduché, praktické a rychle se rozšířilo. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i my - nazývá se latinka. Velká písmena (majuskule) byla převzata z antických nápisů.

Rozdělení Franské říše

Soubor:Charlemagne et Louis le Pieux.jpg

Karel Veliký a jeho syn Ludvík Zbožný

Franská říše dospěla za vlády Karla Velikého ke svému vrcholu, ale její rychlý vzestup už v sobě skrýval zárodky úpadku. Nebylo v silách ani nejschopnějšího z panovníků  udržet tak ohromnou říši pod jedinou vládou. Karlův syn a nástupce císař Ludvík zvaný Zbožný (vládl 814 - 840) rozhodně energickým vládcem nebyl. Aby předešel sporům o trůn, rozhodl, že říše bude napříště rozdělena mezi jeho syny.

Rozbroje mezi Ludvíkovými syny vypukly ještě za otcova života a po jeho smrti vyvrcholily rozdělením franského státu, které bylo roku 843 potvrzeno smlouvou uzavřenou ve Verdunu. Nejmladší Ludvíkův syn Karel zvaný Holý získal západofranskou říši, jež dala základ středověkému francouzskému království (FRANCIE). Ludvíkovi zvanému Němec připadla východofranská říše, budoucí NĚMECKO. Lotharovi zůstal jen nesourodý pás území mezi oběma říšemi včetně Itálie, na němž se nikdy nevytvořil jednotný státní útvar, a císařský titul, ovšem bez pravomoci nad mladšími bratry a jejich državami. Severní část Lotharovy země, nazvaná podle jeho stejnojmenného syna Lotharingia - Lotrinsko, se brzy stala předmětem častých územních sporů mezi Francií a Německem.

Soubor:Treaty of Verdun.svg

 

 ZDE video