KAREL IV. LUCEMBURSKÝ
KAREL IV. LUCEMBURSKÝ
1346 - 1378
Korunovace | Římským králem 26. listopadu 1346, českým králem 2. září 1347 | |
Úplné jméno | Václav, Karel | |
Tituly |
markrabě moravský, král český, král římský, císař říše římské Jeho císařská milost |
|
Narození | 14. května 1316 | |
Praha | ||
Úmrtí | 29. listopadu 1378 (62 let) | |
Praha | ||
Pochován | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha | |
Předchůdce | Ludvík IV. Bavor v říši Jan Lucemburský jako český král |
|
Následník | Václav IV. | |
Manželky | I. Blanka z Valois (1323–48), narození 1316, úmrtí 1348 | |
II. Anna Falcká (1349–53), narození 1329, úmrtí 1353 | ||
III. Anna Svídnická (1353–62), narození 1339, úmrtí 1362 | ||
IV. Alžběta Pomořanská (1363–78), narození 1347, úmrtí 1393 | ||
Potomci | Markéta *1335, †1349; Kateřina *1342, †1379; Václav *1350, †1351; Eliška *1358, †1373; Václav IV *1361, †1419; Anna *1366, †1394; Zikmund *1368, †1437; Jan Zhořelecký *1370, †1396; Markéta *1373, †1410 | |
Rod | Lucemburský | |
Dynastie | Lucemburkové | |
Otec | Jan Lucemburský *1296, †1346 | |
Matka | Eliška Přemyslovna *1292, †1330 |
Narodil se roku 1316 v Praze - syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny,pojmenován Václav.
Ve třech letech navždy odebrán matce, do svých sedmi let pobýval na Lokti a na Křivoklátě, v sedmi letech byl poslán do Francie. Tam byl vychován a vzdělán - Václavovi učitelé byli kněží;
(ve 12ti letech navštěvoval přednášky na universitě v Sorboně , zde měl kontakty se vzdělanci); učil se jezdit na koni, rytířským způsobům, dvorským způsobům a diplomacii. Francouzský král Karel IV. byl totiž Václavovým strýcem, podle něj při biřmování přijal mladý Václav jméno Karel. Tento pobyt byl důležitý pro jeho budoucnost, Karel získal kulturní a vladařskou inspiraci (pobyt trval sedm let).
Sedm let byl ženatý s 1. manželkou Blankou z Valois, příbuzné linie rodu Kapetovců, jehož hlavní linie vymřela roku 1328 smrtí Karla IV..
Po odchodu z Francie pobýval v Lucembursku a v Itálii, kde chtěl jeho otec založit Lucemburské panství (ovládl 20 měst s hlavním sídlem v Parmě). Karel v Itálii získal další zkušenosti se správou území, byl skoro otráven (naštěstí se postil). Založil pevnost Monte Carlo; seznámil se s humanisty (Petrarca, ...)
V roce 1333 přijel Karel do Čech. Zde navštěvuje hrob matky na Zbraslavi a popisuje Čechy jako velmi zubožené, zpustlé, ve špatném stavu, píše, že zde našel rozchvácené statky, na lesích cestách viděl lapky (loupežníky). O rok později, v roce 1334, mu otec uděluje titul Markrabě moravský, a tak spravuje nejen celou Moravu, ale i Čechy.
Karel zde chtěl zavést pořádek, hledá proto oporu v české šlechtě a v církvi (duchovenstvo) a v městech (Kutná Hora, Jihlava, Praha). Jako první se zbavil lapků (konal proti nim výpravy a krutě je trestal). Vykupuje panství a opravuje královský palác, a teprve až toto všechno je hotovo, pak přijíždí Blanka z Valois.
Roku 1346 se stává římským a českým králem Karlem IV., o rok později je korunován na českého krále ve Svatovítské bazilice a o 9 let později je kardinálem korunován na císaře v Římě (korunovace spojena s Římskou jízdou). Byl korunován také v Miláně (Lombardie).
Karel IV. se cítil být více Přemyslovcem, ale i Lucemburkem. Chtěl obnovit český stát a povznést hlavní město Prahu, sídlo českého a římského panovníka.
Praga caput regni = Praha hlava království - napsáno na městské radnici).
Praha měla v této době více obyvatel než Norimberk i Londýn (40 000 obyvatel). V roce 1338 staví radnici na Starém Městě, o deset let později, v roce 1348, zakládá Nové Město pražské s centrem na Václavském náměstí (Koňský trh).
Další náměstí: Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí), Senný trh. Nové město pražské bylo obehnáno hradbami, byly zbudovány 4 hlavní brány. Praha = město řemeslníků a obchodníků, vznikaly zde kostely. Karel chtěl vytvořit nový Jeruzalém; byl zbožný, přesvědčený křesťan; netrpěl dlouhé doby rozestavenosti (proto toho postavil tolik).
Téhož roku (1348) byla v Praze založena Universita Karlova, která obsahovala všechny čtyři fakulty.
Roku 1344 začala stavba Svatovítské katedrály, na místě bývalé rotundy z 10. století a baziliky z 11. století.
Katedrála se stala sídlem biskupa a arcibiskupa; byl to tří až pětilodní chrám, za oltářem byl věnec kaplí. Byla to vlastně velká schrána nad hrobem sv. Václava; hrobka pro Přemyslovce a Lucemburky.
Stavělo se podle francouzského stylu (na stavbě se podílel Matyáš z Arrasu, Petr Parléř z Gmündu (Parléř - Polír = mistr na stavbě) a jeho synové.
Katedrála však nebyla dostavěna (tak se stalo až v roce 1929 - dostavěny 2 věže).
Roku 1344 bylo v Praze též založeno arcibiskupství (povýšeno biskupství). Prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic. Ten byl podřízen pouze papeži, měl právo korunovat českého krále.
Jiný charakter dostala i církevní politika: vzrostl počet klášterů a církevních řádů. (např. benediktinský klášter Emauzy = „Na Slovanech“. Papežem zde byla povolena slovanská liturgie.) Vznikaly také nové kostely (např. Kostel Panny Marie Sněžné na Novém Městě).
Karel IV. nechal vybudovat také další stavby.
Karlův most (1357), který byl postaven na místě bývalého Juditina mostu strženého povodní; stavěl ho Petr Parléř (využil zbytky Juditina mostu na levém břehu). Karlův most je 516 m dlouhý, skládá se z šestnácti oblouků, říkalo se mu také Kamenný most. Zakončen je Staroměstskou mosteckou věží (gotická). Není to však nejstarší český kamenný most, ten se nalézá v Písku (foto).
Královský palác
Hladovou zeď (aby dal práci chudině) V letech 1360-1362 nechal vybudovat Hladovou zeď, jako stavbu posilující opevnění Menšího Města pražského (Malé Strany) a také Pražského hradu proti případnému útoku ze západní a jižní strany. Zeď se táhla od prostoru Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. Dosahovala výšky 4 - 4,5 metru při šířce 1,8 metru a zpevňovalo ji osm věží. Opatřena byla cimbuřím, ochozem a střílnami a jako stavebního materiálu se užilo opuky. Název Hladová se objevil až později a odvozuje se od hladomoru z roku 1361. Tehdy zde patrně část chudiny získala jistotu výdělku na stavbě opevnění, které ovšem vznikalo pouze ze strategických důvodů.
Karlštejn (císařské sídlo), který měl chránit korunovační klenoty římské říše; součástí Karlštejna byla Kaple sv. kříže. Stěny jsou zdobeny nástěnnými obrazy mistra Theodorika zdobené drahými kameny a zlatem.
např.votivní obraz , sv. Jeroným
Politika Karla IV.
1356 Majestas Carolina
- poddanskou odúmrť neměla dostávat šlechta, nýbrž král
- zajišťuje nezcizitelnost královského majetku
- jmenovitě místa a hrady, které nesměly být zastaveny
- pro odpor šlechty tento zákoník nebyl prosazen (ale aby Karel nebyl poražen, tak prohlásil, že listina shořela)
1356 Zlatá bula Karla IV.
- upravovala poměry v Říši (ústava Svaté Říše Římské), upravovala rovněž vztah Čech k Říši
- český panovník má býti prvním mezi volícími kufriřty
- na pečeti je nápis Řím - hlava světa (která řídí otěže světa)
vlastní životopis . Vita Caroli
Nástupcům svým,
kteří seděti budou po mně
na dvojím mém trůně,
kladu na srdce,
aby poznali dvojí život tohoto světa
a zvolili si lepší.
Karel IV. / Vita Caroli
Dochází též k rozšíření území českého státu (díky sňatkům získal Falc, Svídnicko a Pomořansko; koupí nebo smlouvou získal Slezsko, Horní a Dolní Lužici a Braniborsko). Území spojené panovníkem Karel IV. nazýval „země Koruny české“ (natrvalo to byly Čechy, Morava, Slezsko a Lužice). Získáním podpory šlechty, církve a měst sladil zájmy všech a udržel mezi nimi rovnováhu sil.
Karel IV. měl 12 dětí (1 zemřelo při porodu => 11 dětí);
až se svou třetí ženou (Annou Svídnickou) měl syna Václava, který se narodil v Norimberku.
Václav, jako prvorozený syn, byl následníkem trůnu. Ve vou letech byl korunován na českého krále, v 15 letech na římského krále. Karel IV. měl s Eliškou Pomořanskou 3 syny (mj. Zikmunda) a dcery (Anna - provdala se za anglického krále Richarda II.).
Václav se měl stát králem v Čechách (v zemích Koruny České) a Zikmund v Braniborsku.
29. 11. 1378 Karel IV. zemřel na zápal plic. Pochován je v chrámu sv. Víta.
zdroj: www.wikipedie.cz, obrázky www.google.cz