Jdi na obsah Jdi na menu
 


Každodenní život v Protektorátu I.

Přiblížení všedních starostí a radostí Čechů, kteří žili v Němci okupovaném Protektorátu Čechy a Morava. S čím se lidé museli potýkat? A co jim pomáhalo alespoň na chvíli zapomenout na drsnou válečnou realitu?

Poslech

 Emil Hácha o protektorátu

 

Na území, které po podepsání Mnichovské dohody zbylo z bývalé První republiky, byl výnosem Adolfa Hitlera 16. března 1939 vyhlášen vznik Protektorátu Čechy a Morava. 

Dobový záznam z  kritického dne - tehdejší prezident Emil Hácha popisuje jednání s Hitlerem a jeho význam pro další osudy českého národa:

 16. březen 1939 vnesl do života Čechů velké změny - v zemi byla zavedena protektorátní správa. Přestože Hitler Háchovi při berlínském jednání přislíbil, že bude zachován autonomní vývoj českých zemí, ve skutečnosti Němci s autonomií v žádném případě nepočítali. Česká autonomní správa byla víceméně fiktivní a byla podřízena německým okupantům.

 

 Co vznik Protektorátu a jeho několikaletá existence přináší do života Čechů?

Rozhovor s historikem Petrem Kourou

"Život v Protektorátu Čechy a Morava nebyl určitě snadný. Když slyším otázku, jak se žilo za Protektorátu, tak mě jako první samozřejmě napadá přídělový systém, lístkový systém, na který si zajisté vzpomenou všichni pamětníci. Nacisté se snažili regulovat hospodářství, aby jejich ekonomika dokázala být co nejvíce zapojena do válečného systému. S tím se samozřejmě neslo vytvoření černého trhu. Pamětníci si určitě vzpomenou, jak se sháněly potraviny na černém trhu a jak byly předražené. A také zde můžeme zaregistrovat určitý fenomén, a sice ten, že venkov zásobuje město. To znamená, že lidé, kteří měli příbuzné na venkově, jezdili velice často pro zásoby potravin na venkov. A právě s těmito potravinami se potom obchodovalo na černém trhu, přestože probíhaly kontroly převozu potravin (právě zejména ve městech) a přestože byl černý trh velice krutě postihován."

 

 

 

Protektorát Lístky na potraviny získával každý v přesně určeném množství nebo podle platu? Jak se rozdělovaly?

 

 

"Rozdělovalo se to spíše podle národností. To znamená, že Němci měli nárok na více potravin a lepší potraviny než Češi. A potom byly i různé přídavky a příspěvky podle profesí a podle odpracovaných hodin. Když například dělníci pracovali přesčas, dostávali více potravinových lístků."

Vedle potravinových lístků se dávaly poukázky třeba i na obuv nebo na tabák.

Jak vypadaly a jak celý systém fungoval. To nám osvětlí Ladislav Fiedler, který potravinové lístky poznal nejen jako ten, kdo je odevzdával, ale coby číšník také jako ten, kdo je přijímal: "Byly na měsíc a každý měsíc byly jiné barvy. Pro nás to znamenalo daleko víc práce, protože jsme u sebe museli mít nůžky a když si host objednal jídlo, tak nám musel umožnit zásah do jeho lístků - podle druhu jídla jsme ustřihli daný lístek. U každého jídla bylo napsáno, kolik gramů tuku, kolik gramů mouky, kolik gramů masa."

 

Protektorátní doba nebyla lehká. Lidé se museli bát o život, o práci, strachovali se, aby nebyli nuceně nasazeni k práci mimo domov. Život se ale nezastavil...

Pokračuje Petr Koura: "Přestože Protektorát byl obdobím dosti krvavým a nelehkým, v Čechách a na Moravě šel dál život. Lidé žili uprostřed kultury a zabývali se například i sportem, takže probíhala sportovní utkání, konala se divadelní představení, natáčely se filmy. Když připomenu, že filmy ze zlatého fondu české kinematografie jako například Kristián nebo Přednosta stanice byly natočeny za Protektorátu, leckterý z dnešních diváků tomu těžko uvěří, protože na těch filmech vůbec není vidět, že byly natáčeny v této těžké době."

 

Adina Mandlová a Oldřich Nový Posuďte sami, jestli byste právě následující písničku zařadili do pochmurného roku 1941:

 

Málokdo si tuto melodii spojí s válečnými lety, plnými utrpení a násilí.

 

"Když se řekne období Protektorátu a protektorátní film, mnoha lidem se určitě vybaví známé protektorátní herečky, zejména Adina Mandlová a Lída Baarová. Tyto dvě ženy se staly slavné již před druhou světovou válkou. Již tehdy překročily regionální československé poměry, byly na evropské úrovni. Svědčí o tom i to, že Lída Baarová navázala milostný vztah s Josephem Goebbelsem a v období Protektorátu se dostaly do bezprostředního kontaktu s výkonnou politickou mocí. Domnívám se, že mohly řadu věcí i ovlivnit tím, že měly úzké styky s nacistickou honorací v Čechách a na Moravě. Samozřejmě poté zažily velice krutý pád až na samé dno. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že zejména na Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou útočil ilegální tisk. Vyhrožoval, že po válce budou tyto dvě herečky za své kontakty s nacistickými představiteli pověšeny. A skutečně se zdá, že odbojáři s nimi neplánovali žádné slitování. Musíme chápat, že pro odbojové pracovníky to samozřejmě bylo velice nechutné, když se tyto herečky objevovaly v doprovodu skutečných katů českého národa. Ale samozřejmě to prostředí kontakty s těmito lidmi nabízelo a někteří z těchto tvůrců velice záhy otočili - například takový Otakar Vávra, který do poslední chvíle točil právě ty protektorátní komedie, které odpoutávaly obyvatelstvo od politických problémů a měly lidem přinést ´chléb a hry´, velice záhy otočil a hned v roce 1945 natáčel protinacistické filmy."

 

Protektorát Čech a Moravy

  • roku 1939 byla sestavena protektorátní česká vláda
  • jedinou politickou stranou se stalo Národní souručenství
  • rozhodující moc představitelé nacistického Německa
  • vytvořily se orgány a instituce okupační správy


Protektorátní česká společnost se začala dělit do tří proudů, lišících se od sebe vztahem k okupantům.

široký střední proud tvořila masa lidí, kteří sice nesouhlasili s německou okupací, zůstávali však z rozličných důvodů pasivní. Patřili sem ti, kdo propadli zoufalství a beznaději, ti, kdo se obávali dát svůj odpor najevo z obavy před pronásledováním a ze strachu, ať již o sebe nebo o své blízké, ti, kdo se jen snažili přežít. Tato pasivní masa však byla zásobárnou pro oba proudy postranní, aktivní.

druhý proud tvořili ti, kdo s Němci spolupracovali. Patřily mezi ně skupinky českých fašistů, různé typy zrádců, udavačů a konfidentů stejně jako kolaboranti z řad vládnoucích protektorátních vrstev, snažících se domoci podílu na vládě a rozhodování, bezzásadoví kariéristi a ti, kdo se rozhodli přežít za každou cenu.

třetí proud - v řadách protektorátní správy byla ovšem celá řada lidí, kteří se v rámci svého postavení snažili o rezistenci vůči německým záměrům a často spolupracovali i s odbojem. Mnozí z nich byli za svou odbojovou činnost nacisty zatčeni, vězněni či popraveni. Mnozí z těch, kteří přežili, dočkali se po válce jen nevděku, nenávisti či dokonce perzekuce. Poslední proud v české tehdejší společnosti tvořili aktivní bojovníci proti německé okupaci, příslušníci odbojových skupin a organizací. Společným cílem postupně se formujícího národního odboje byla obnova samostatné Československé republiky.

Již od prvních dnů protektorátu byli od české společnosti celou řadou vyhlášek a nařízení odtrženi židé. Snaha o jejich oddělení od společnosti byla prvním krokem nacistů ke „konečnému řešení židovské otázky“, k jejich definitivnímu vyhlazení.

České země neměly odboj pouze vnitřní, ale také silný zahraniční.

Na území některých protinacistických států se tvořily československé zastupitelské úřady, kolem nichž se formovaly skupinky československých emigrantů. Po čase se postavení těchto úřadů zlepšilo a začalo formování československých jednotek v zahraničí. Většina vojáků z Československa v exilu odcházela do Francie a vstupovala do cizinecké legie, aby mohli bojovat proti nacismu. Po přesunutí střediska odboje do Velké Británie se začaly formovat i československé brigády.
Domácí odboj v první části války se projevoval hlavně masovými demonstracemi. Nacistická moc na ně reagovala především terorem proti studentům. Vznikalo více a více ilegálních odbojových organizací, rostl počet stávek a v továrnách se objevovala celá řada sabotáží. Lidé bojovali. V létě 1941 vyústilo vedení domácího odboje ve vytvoření Ústředního národně revolučního výboru Československa jako nejvyššího orgánu domácího odboje. S úkolem zpacifikovat rozbouřenou situaci v protektorátu byl koncem října 1941 vyslán do Prahy jako zastupující říšský protektor R.Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti. Bylo vyhlášeno stanné právo, během jehož trvání bylo od ledna roku 1942 popraveno na 500 lidí. Masové zatýkání vážně narušilo ilegální odbojové sítě. Na pomoc decimovanému domácímu odboji byly posílány z Velké Británie parašutistické výsadky. Měly za úkol zejména obnovení radiového spojení mezi domácím a zahraničním odbojem.

Život v okupaci
Celá okupace a válka vykolejila dosavadní život milionů českých lidí. Včerejší plnoprávní občané demokratické Československé republiky se náhle ocitli v druhořadém postavení ve vlastní zemi. Navíc se tomuto postavení nemohli bránit, nesměli bojovat za svoji svobodu, byť by to byl boj předem ztracený. Museli si zvyknout ne realitu nacistického režimu, byť částečně změkčovaného protektorátní autonomií, na hrozbu gestapa a perzekuce, na přetvářky, jinotaje i šeptanou propagandu, na udavačství, kolaboraci i cenzuru. Museli se smířit s výsadním postavením němčiny v úřadech, na školách a ve veřejném životě. Postupně se vyrovnávali i s nárazy krutých skutečností, prožívali dny plné strachu a úzkosti. Stále více protektorátních občanů mizelo v německých věznicích a koncentračních táborech, kde mnozí z nich podezřele brzy umírali a jejich rodinám přicházela toliko úmrtní oznámení. Celé ročníky mládeže byly od roku 1942 nasazovány na práci do Německa, v tvrdých podmínkách a v ohrožení života.

Vedle perzekuce a represálií ze strany okupantů zasahovala do každodenního života sama válka. Záhy po jejím propuknutí, v říjnu 1939, byl zaveden přídělový systém na potraviny a další spotřební zboží. V dalších letech byly příděly postupně omezovány, v důsledku čehož se výrazně snižovala životní úroveň velké části obyvatelstva, zejména ve městech, a začal kvést černý obchod (šmelina). Nedostatek pohonných hmot se projevil omezováním automobilové dopravy, zvláště osobní. /auta na dřevoplyn/. V důsledku protileteckého zatemnění se i česká města a vesnice nořily večer co večer do úplné tmy, což působilo hlavně zpočátku na psychiku obyvatelstva a vzhledem k situaci národa vyvolávalo i jisté symbolické asociace. České země ležely až do konce války v hlubokém zázemí front, jejichž města, především pak průmyslová centra, byla potenciálním cílem britských a posléze i amerických náletů. Součástí každodenní životní reality městského obyvatelstva se tak staly služby v Civilní protiletecké obraně, poplachy a útěky do sklepních úkrytů a přirozeně také napětí a strach z náletů. Paradoxní při tom bylo, že české obyvatelstvo utiskované Němci a radující se z každého úspěchu jejich válečných soupeřů ohrožovali ze vzduchu jejich vlastní spojenci.
Vůli k odboji proti okupantům živila válka ve značné části národa. Zúčastnili se jej lidé nejrůznějších sociálních i věkových skupin, nejrůznějších politických názorů i povahových vlastností. Do odboje se dostávali různými cestami a za rozdílných okolností, někteří dokonce souhrou náhod. Přesto byla tato lidská směsice schopna spojit se ke spolupráci a společnému odporu proti okupantům. Jejich představy, záměry i osobní lidské kvality pak procházely tvrdou zkouškou ilegální činnosti. Ona léta měla ale také svou charakteristickou každodennost, jež ostatně i vytvářela určité zázemí odboje. Většina českých odbojářů nežila totiž v ilegalitě a vedle své odbojové činnosti vykonávala dál své zaměstnání a žila u svých rodin.

I ve stínu perzekuce, totálního nasazení a náletů žili lidé každodenními starostmi. Sháněli potraviny, chodili do zaměstnání a do školy, ale i do divadel, biografů, na koncerty a výstavy. Prožívali si své osobní krize, rodinné problémy, drobné radosti i milostná vzplanutí. Více než kdy dříve se ovšem uzavírali do sebe. Nacházeli nový vztah ke svým blízkým, k domovu, k tradicím. Objevovali hodnotu a krásu ve věcech či vztazích doposud zdánlivě obyčejných. Tuto tendenci vyjádřil již na podzim 1939 E.Bass v jednom ze svých fejetonistických rozjímání:
„Krásný je ten podzim, dny zalité sluncem, večery prohřáté i noc za nocí vlahá pod září ubývajícího měsíce. Ale tentokrát vznikla ještě jiná krása věku našemu zcela neznámá: Lidská sídla ponořená po západu slunce v soumrak a šero bez umělého osvětlení…“


Těžká okupační doba se odrážela výrazně také v příznačné duchovní atmosféře, prodchnuté iracionálními i mystickými prvky, návraty do minulosti, obratem k náboženství a filozofii a zvýšeným zájmem o spiritismus a okultní nauky.

Na druhé straně se po celou dobu války nepodařilo umlčet český lidový humor a satiru, beroucí si na mušku především okupanty a jejich přisluhovače a často se prolínající se soudobým bájeslovím, jež mimo jiné zrodilo postavu záhadného Péráka, muže, pohybujícího se pomocí silných pér na nohou a stále unikajícího nacistické policii.